12.7.2012 - Tandori
Včera jsem vstával ve čtyři hodiny ráno a šel spát ve čtvrt na dvanáct v noci. Nebudu tu nikomu vykládat, že jsem mezi tím prospal dalších 18 hodin, každopádně jsem měl náročný den.
Normálně bych spal nejmíň do sedmi, ale ve čtyři ráno začala naše kočka Sisi chodit po bytě a mňoukat stylem "já jsem tady sama, strašně se nudím, vstávejte, ať už se něco děje". Panička na ní byla pěkně naštvaná, že nás takhle budí. Navíc každej přeci ví, že my štěňata, když už se vzbudíme, tak přeci musíme jít ven. Takže jsme šli. Ale má to i svoje výhody. Zrovna předevčírem mi brácha děkoval, že vyžaduju každý tři hodiny chodit ven, protože on se prý takhle často ven předtím nedostal. Nevím, na co si stěžuje, protože on se sice dostal ven dvakrát za den, ale za to vždycky na tři až čtyři hodiny.
Taky jsem včera byl poprvý ve školce. Nevím, jaký kdo o tom máte představy, ale byli jsme tam ve třech, se mnou ještě půl roční "štěně" vlčáka, velký jak barák, a čtyřměsíční štěně bulteriéra, který mělo zuby jako hyena. Čekal jsem, že když je první školní den, tak si budeme spíš hrát, ale ono ne - hned nás začali peskovat a učit nás sedni a ke mně. Mezi námi, raději jsem se učil, než si hrát s těma dvouma, navíc hraní si doma užiju dost.
Taky jsem poznal, kde má panička kouzelnou kapsu, ze který padaj dobrůtky, když se mi něco povede. A ono se mi vedlo pořád... Pak byla trocha teorie a panička mě měla na klíně. Dělal jsem, jako že odpočívám a krásně jsem stihnul prokouskat díru do tý kouzelný kapsy. To vám byla bžunda. Dobrůtky jí vypadaly na zem a všichni tři pejskové jsme strávili zbytek hodiny tím, že jsme po zemi hledali, jestli ještě něco zbylo...
Už se moc těším na další hodinu, byla to fakt sranda...