19.2.2013 - Nicolas
To bych nikdy neřekl, že jsem takový talent. Jsou tací (a většinou dvounožci), kteří celý život nevědí, čím by se chtěli živit. Já mám plánů několik. Ale od dnešního rána mi přibyla další možnost.
Při ranním venčení jsem se potkal s Čendou – to je bišonek, který bydlí u nás v baráku. Dřív jsme se docela kamarádili, ale pak se na mě začal vytahovat před čubinkama a bylo po přátelství. Je fakt, že většinou naše setkání řešíme tak, že se obloukem obejdeme, ale on si docela rád hraje s mým bráchou a taky se na něj vytahuje. Jenže brácha to zatím moc neřeší.
Nicméně dneska jsem se s ním taky chtěl obloukem obejít, ale on si nedal říct a chtěl mi za každou cenu očuchat zadek. Samosebou se rozumí, že jsem si to nedal líbit a pustil se do něj. Po chvilce byl slušně otrimovaný, koukal jak tele na nový vrata. Já byl se svou prací spokojen, jen mi vadil ten „odpad“, který mi po mé práci zůstal v hubě. Do příště tu techniku vylepším a pak můžu trimovat nepřátelské psy na počkání…