22.7.2012 - Nicolas
Docela jsem si všimnul, že brácha hodně roste, už je mi po ramena. Pořád by si jen hrál, jemu to nestačí doma. Tam si s ním samozřejmě hraju, v rámci výchovy je to nezbytné, ale nevím, jak mu mám vysvětlit, že mám venku úplně jiné starosti. Je tam toho na lampách a stromech tolik napsáno, že to ani nestíhám číst, a to malý smrádě po mně pořád skáče a hopsá a vyzývá mě ke hře.
Pořád ho ze sebe musím sundavat a to mě zdržuje. A panička pak nadává, že na mě musí čekat a abych se prý podíval na bráchu, jak se jí krásně pořád drží - šplhoun jeden...
Ještě že chodíme ven tak často, aspoň něco doženu...