23.1.2014 - Tandori
Nutno uznat, že brácha je výstavní kus. A to doslova. Máme za sebou dva výstavní víkendy. Jeden v německém Norimberku a druhý ve slovenském Trenčíně. Po zkušenostech s mým vystavováním v Brně se páníčkové nevímproč rozhodli, že se prozatím bude vystavovat jen brácha. No, nevyvracím jim to. Nemám rád všechny ty cizí lidí, co se mi dívají do pusy, aby zjistili, co jsem snídal a naprosto bez známky studu osahávají moje kulky. A taky pořád poslouchám, že jsem hubený, a skoro nikdo mi nevěří, že dělám maximum pro to, abych byl tlustej jak Zlatý stránky. Mám prostě skvělý spalování, no.
Abych se vrátil k bráchovi. Zazářil na obou výstavách, v Německu mu jen o fous utekl nejvyšší titul BOB, musel se spokojit s CACem a CACIBem. Já si ale myslím, že ze všeho nejraději si po předvedení vlezl do klece a tloukl špačky.
V Trenčíně konečně poprvé ve své výstavní kariéře vybojoval i titul nejvyšší. Přeju mu to. A nejen proto, že jsem si tím zajistil, že na výstavy bude jezdit hlavně on a já budu jezdit jen jako morální podpora. I když panička vyhrožuje, že hned, jak se můj vzhled přiblíží Švarcenégrovi, tak bude řada i na mně. Za ten titul dostal brácha takovej zlatej pohár. Nejdřív z něho měl radost, ale pak zjistil, že na jídlo je moc malej a na pití moc vysokej. Kdo by si chtěl připomenout naše Výstavní i jiné úspěchy, ať se podívá do příslušné sekce...
Každopádně v Trenčíně byl rozhodčí, který naštěstí pro bráchu moc netrval na výstavním postoji, spíš ho zajímala chůze a v tý, jak všichni víme, je brácha nejlepší na světě. V kruhu se nosí jak pětka do záložny a tváří se, jako kdyby to byla jeho nejoblíbenější činnost. To já když mám chodit v kruhu, tak moje nohy získávají konzistenci želé.
Další výstavy si páníčkové naplánovali až za nějaký čas, takže teď prý budeme zase víc chodit ven na procházky a jezdit po výletech. No, těším se, to jo, ale když vidím to počasí venku, někdy mám chuť hupsnout do pelechu a probudit se až v červenci. Kdyby byl aspoň pořádnej sníh, ten se dá jíst a to je potom sranda. Tak snad se dočkám…