24.6.2012 - Nicolas
Rýma se mě ne a ne pustit úplně. Díky tomu ale chodíme teď v těch vedrech na procházky jenom do lesů, kde je krásný stínek a chládek. Taky pokračuje krmení s přidanou hodnotou, dneska jsem měl kapsičku s klokaním masem. Po tom pštrosím raději nebudu přemýšlet, jak tam nacpali klokana...
Pokud nejsme někde venku, tak se doma pěkně válím a odpočívám. Když jsem zjistil, že mě kočky neustále pozorují, tak jsem to samosebou tak nemohl nechat. Při jejich ukecanosti by si za chvíli všichni na sídlišti mysleli, že jsem gaučák! Kočky by to přes balkon řekly jiným kočkám, a ty pak těm dalším, co žijou venku. A tam už by se to vykecalo i psům, to by byla ostuda. Přeci si nezkazím pověst drsňáka, ne?
Tak jsem si pod pohrůžkou násilí kočky zavázal slibem mlčenlivosti a večer jim přenechám trochu toho klokana, stejně se na něj třásly, vyžírky jedny...