25.11.2013 - Nicolas - Jak nás dvounožci (ne)dokáží oblafnout
Jak už jste si mohli přečíst v mém skromném medailonku (http://www.vychovanypes.cz/index.php?CTRL=user_info_all&id=29), chodíme s bráchou na cvičák k Pavle. Naše panička je taková zvědavá, pořád se o všechno zajímá, a tak jí Pavla naposílala i spoustu videí od guru jménem Susan Garrett. No, řeknu vám, že to nebyla výhoda úplně pro všechny. Na jednom z těch videí je vidět, jak Susaniný psi předbíhají ve frontě na stříhání drápků. Pojal jsem podezření, že jsou něčím omámení, neboť dá rozum (a všichni moji psí čtenáři mi musí dát za pravdu), že normální pes nesnáší lidské výmysly jako je stříhání drápků, česání kožichů, čištění uší a podobně.
No, ale jak už to tak bývá, dvounožci mají vtíravý pocit, že jsou pány světa, a tak přemýšlejí, jak to udělat, abychom tyhle blázniviny podstupovali bez odmlouvání a ještě k tomu s nadšením. Panička se radila s Pavlou a hned začala jednat.
Doma nám po večerech začala ukazovat kleště na drápy nebo kartáč na psí kožich, a hned nás odměnila. Říkal jsem si, že to není tak špatný, dostat odměnu gratis, to si dám líbit. Pak nepozorovaně přešla do další fáze, kdy před nás dala ty kleště nebo kartáč a my si k nim čuchli a neutekli jsme, zase jsme z toho profitovali. Pak už přišla těžká fáze, těmi kleštěmi nebo kartáčem se nás na moment dotkla a zase to dala pryč. Pokud jsme i tohle ustáli, zase jsme se nadlábli. Říkal jsem si, že tyhle hry nejsou vůbec špatný. Jenže v té agónii způsobené přísunem pamlsků jsem si nestačil všimnout, že jednou už se mě ty kleště nejenom dotkly, ale stihly uštípnout i jeden můj drápek. Páni, jak já byl překvapený. Ale než jsem stačil spustit povyk, už se mi řítila do tlamy vařená kuřecí srdíčka a do uší nadšený jekot mojí paničky, za který by se nemuseli stydět ani ve Státní opeře.
A takhle to vlastně pokračovalo pořád dokola. Nejdřív nás ukolíbala pamlskama, které byly v podstatě zdarma, a sem tam nám ufikla drápek. Tak jsem si řekl, že to vlastně vůbec nebolí a byl jsem na sebe dost pyšnej, že jsem překonal sám sebe. Je pravda, že to zabralo trochu času, než jsem přistoupil na její hru, ale teď s bráchou vypadáme skoro přesně jako na tom výše zmiňovaném videu (http://www.youtube.com/watch?v=dzYGxgdY6eE). Pokud vidíme kartáč nebo kleště na drápy, tak už se dost těšíme, který bude první na řadě.
Dvounožci si myslí, jak nás skvěle oblafli, ale my psi víme sví. Zkrátka chceme svým páníčkům udělat občas radost (no spíš se občas pořádně nadlábnout), ale necháváme je u myšlenky, že nás vychovávají pozitivní motivací. Zaplať Pánpes o tom dvounožci nemají ponětí…