25.9.2013 - Nicolas
Letos páníčkové nějak prošvihli sbírání hub. Nakonec jsme byli teď o víkendu s pánem. Říkal, že houby nejde hledat, ale sbírat. No, člověk míní a život mění. Nakonec hledal několik hodin, a my s bráchou jsme mu vydatně pomáhali. Brácha našel několik jedovatých a pak další dvě. Když na ně upozornil páníčka, tak mu bylo sděleno, že tyhle možná byly jedlé, ale tak před měsícem. Tak jsme toho nechali a ať si pán hledá sám, no ne? Nakonec přeci jenom pár našel a nesl se s poloprázdným košíkem jako páv.
Panička to doma protřídila, a potom toho zbyla už jen půlka. Čekal jsem, že nám s bráchou taky dají, když jsme pomáhali hledat, ale jako obvykle se tak nestalo. No, na obhajobu páníčků musím říct, že co jsme krmeni syrovým masem, mě tyhle události nemůžou rozházet.
O nadcházejícím víkendu se chystáme prý pouštět draky. To jsem nikdy nedělal, a tak nemám moc představu, co je to za sport. Z domova znám akorát pouštění větrů, což nejvíc provozuje páníček a brácha Tonda. Pochopitelně já jako vzdělaný pes mám rád úplně jiné trávení volného času. Například sledování dokumentů nebo čtení encyklopedií je jistě lepší kratochvíle než pouštění větrů.
Pevně věřím, že pouštění draků bude záživnější...