27.1.2013 - Nicolas
S paničkou je za poslední dobu rozumná řeč asi tak čtvrt hodiny za měsíc. Včera si vzala do hlavy, že když je venku tak velká zima, půjdeme jen na chvíli. To by mi tak nevadilo, protože venku se stejně nedalo být moc dlouho. Jenže pak dostala zase edukativní chvilku, a že prý se dnes půjdeme podívat na Tetín, známé to místo. A abychom se prý něco dozvěděli, než tam půjdeme, tak nám včera večer četla ze Starých pověstí českých o té Tetě, která byla sestra slavné Libuše. To je bordel, co? Teta a zároveň sestra...
Podle mě ta Libuše byla přeci jen slavnější než tahle Teta. Libuše prý byla vědma, co se jednoho rána probudila a vyřkla památnou větu "Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat". No, a asi o týden později postavili Prahu, nebo tak nějak to bylo.
Snažil jsem se paničce naznačit, že jsem svýma vědomostma už o třídu výš, ale nedala se zastavit a pověst nám přečetla celou. No a na to konto jsme dnes šli navštívit muzeum na Tetíně. Tam to byla trochu nuda, čubinky široko daleko žádný. Ale je fakt, že od místního kostela je krásný výhled na náš Beroun, na řeku, a skoro i na tu Prahu, co o ní mluvila ta chytruše Libuše.
I když je fakt, že si nejsem jistý, jestli to byl Beroun, protože je tu všechno zasypaný sněhem, takže dost dobře to mohl být i Juneau (pro ty, kdo by to náhodou nevěděli, tak to je hlavní město Aljašky). V tuhle roční dobu obě města dle mého názoru vypadají stejně.
S bráchou jsme se pak hezky proběhali, doma jsme museli vytrpět každodenní martýrium s umytím a namazáním tlapek, no a teď to jde brácha zapíchnout a já budu mít konečně čas na pořádné studium. Budu si muset nastudovat pověst o Horymírovi a Šemíkovi, protože do Neumětel to máme taky blízko...