29.9.2012 - Tandorí
Proteinů není nikdy dost, a tak jsem dneska chtěl sežrat několik mravenců, co se váleli na chodníku. Po prvním soustu se ukázalo, že to nebyli mravenci, ale rozsypaný vzorek něčeho, čemu dvounožci říkají káva. Kdyby to byla kráva, tak bych věděl, co to je, ale tohle jsem neznal. Abych pravdu řekl, chutnalo to příšerně, děkuji Pánupsu za granule.
Ten den se mi pak vůbec nechtělo spát, což bylo fajn, protože jsem měl víc času na všechny aktivity, z čehož jsem měl opravdu radost. Ostatní z toho už tak nadšení nebyli, brácha na mě dokonce vrčel, a to jen za to, že jsem si s ním chtěl hrát. Pravda, chtěl jsem si hrát už asi tři hodiny, ale co? Jsem přeci ve vývinu, ne?
Panička nakonec nevydržela napětí a chvíli si se mnou zacvičila. Ale taky se u toho tvářila, jako že mi dělá hroznou milost, takže jsem se rozhodl, že příště budu předstírat spánek a budou to všichni mít, nevděčníci jedni...