4.11.2012 - Nicolas
Tak dneska nás paníčkové po dlouhé době vzali mezi lidi. Byli jsme na psí výstavě v Letňanech a řeknu vám, že tolik psů jsem naposledy viděl ve filmu 101 dalmatinů. Tady jich bylo ještě o pár víc a nebyli to jen dalmatini...
Jak vždycky jsem se všem líbil, no aby ne, včera jsem byl nucen se od dvounožců nechat vykoupat, že abych prý voněl a měl krásnou srst. Jsem toho názoru, že nejlíp voním, když najdu kus chcíplé ryby nebo myši a vyválím se v ní, ale jako vždycky si páníčkové myslí něco jiného, a svůj názor se nebojí prosadit.
Za měsíc jedeme na výstavu až do Nitry, tak jsem tohle bral jako zkoušku. No, nechci se nějak chlubit, ale měl jsem docela úspěch. Jako známku jsem dostal výbornou a k tomu něco jako náhradního vítěze v našem kruhu, to asi pro případ, kdyby se tomu pravému vítězi udělalo špatně a nemohl se dostavit na tiskovku.
K tomuhle úspěchu jsem se musel nechat ošahat úplně neznámou ženskou, která dělala, jako bychom se důvěrně znali dlouhá léta. Všechno jsem vydržel a dokonce jsem úspěšně zamaskoval i svoje packy, které mám hrubé jako sběrač bavlny.
Pozitivní za celý den bylo, že jsem se zase viděl se svýma příbuznýma a známýma z chovatelský stanice Černý onyx. Nevlastní ségra Julča na výstavě vyhrála co mohla, tak jsem si z ní vzal příklad a v Nitře to hodlám zkusit taky. Prý ale budu muset dopilovat svůj postoj. Nechápu proč, ale se svým dosavadním quasimodovským jsem si žil docela dobře, ale dvounožcům se bůhvíproč nelíbí...
Řeknu vám, že někdy mi hlava nebere ty člověčí výmysly...