20.4.2012 - Nicolas - Jak to vidím já
Zdravím Vás po delší době do Poříčan.
Měl jsem teď trochu zaplněný program, tak jsem se nedostal k počítači. Panička mi ale připomněla, že už jsem Vám dlouho nenapsal, co je nového a tak to napravuji J
Za poslední dobu se toho událo docela dost, tak předně, Sisince vyndavali 2 nádory ze zad, nakonec se ukázalo, že to nebyly jen obyčejné boule, a tak to muselo ven. Byla z toho chudinka špatná, ale teď už je to 14 dní a už je v pořádku. Už za ní zase můžu chodit a vyzývat ji k hrám. Ona si se mnou stejně nehraje, ale proč to nezkusit, no ne? To s černou kočkou Phoebe je to jiný kafe. Už jsem konečně pochopil, že ona chce, abych ji jako honil po bytě a musím Vám říct, že jsem konečně přišel na chuť hře „hurá na kočku“ J Vždycky za ní vystartuju, ona vezme roha a někam se honem schová, krůta jedna. Ale já jí pořád hlídám a jak se hne, tak se za ní hned pustím a tak to jde pořád dokola J Myslím, že ona už není zase tak nadšená jako já, ale co naplat, pořád to chtěla, tak to má mít J
V poslední době se mnou moje máma cvičí dost často výstavní postoj – FUJ. Pořád mě škrtí a přestavuje mi nohy a to je teda opravdu něco L Prý je to kvůli tomu, abych se někomu líbil za 14 dní. Tak už se těším, až se tomu někomu budu líbit a pak už to nebudeme muset cvičit. Tohle je totiž nejmíň oblíbenej sport, kterej s mojí mámou děláme. To takový dogdancing to je něco jiného J Tam už umím docela pěkně chodit kolem bedýnky a teď se učím cvik, kdy prolezu paničce mezi nohama, postavím se svýma tlapkama na její a tak uděláme pár krůčků. Je to sice docela náročný, protože já se prudkých pohybů někdy leknu, ale panička je trpělivá a tak pilně cvičíme a už to skoro umíme J
Panička teď byla trochu nemocná a tak se mnou minulý týden na agility poprvé běhal můj pán – řeknu Vám, to byl nářez. Musel jsem mu pořád ukazovat, jak je to správně a pořád ho opravovat. Párkrát jsem odběhl k paničce, páč mi bylo divný, že ona sedí a neběhá se mnou, ale to jsem pak vždycky dostal vynadáno a tak jsem už pak běhal teda s pánem. Dneska si to spolu zopakujeme, protože panička ještě není úplně zdravá, tak doufám, že už to pánovi půjde o něco líp, aby mi nedělal ostudu.
Abych nezapomněl – četl jsem Váš článek v časopise a musím uznat, že byl krásně napsaný. Trochu jsem se musel smát, že jsme plemeno 3v1, panička říkala, že já jsem spíš plemeno hippík. Nejdřív jsem se strašně nadmul, protože jsem myslel, že říká hopík a hopsat já umím opravdu skvěle. Ale říkala hipík, tak jsem se trochu urazil, protože jsem nevěděl, co to je. Panička mi to vysvětlila. To jsou prý takoví jedinci, kteří mají strašně rádi přírodu (hlavně trávu) a taky milují VŠECHNY svoje bližní. Trochu jsem nad tím přemýšlel a musím uznat, že má asi pravdu. Já mám opravdu rád přírodu , taky hlavně trávu a jinou podobnou zeleninu a taky všechny pejsky, který potkáme J Takže jsem prý Hippiespes J
Teď je tý přírody krapítek hodně, už jsem měl 3 klíšťata velký jak vlašťovky. Ještě že jsem očkovanej, abych z toho nebyl nemocnej. Taky mi panička slibuje nějaký další obojek, co prý nesvítí a nebliká jako ten můj, co teď používám večer, ale klíšťata ho prý nemají rádi, a tak se prý u mě pak budou zabydlovat míň. To uvidíme, bylo by to docela fajn. Řeknu Vám, že nemám rád černý pasažéry J
Moje máma taky říkala, že moje „pravá máma“ porodila nějaký mrňousky? To jsem opravdu rád, vždycky jsem snil, že budu z velké rodiny J Už mají drobečci jména? Jenom mi nejde do hlavy, kam máma dala všechny ty pupíky? To je měla i někde po kapsách nebo u sousedů? To se jí přece do bříška nemohlo vejít? Tak snad budou všichni hodní a nebudou jí zlobit, když už jich je tolik, co? Já už si ani nepamatuju, jaký jsem já byl štěně? Byl jsem hodný? Nebo jsem mámu a bráchu se ségrou zlobil? Myslím, že jsem byl hodný, ale klidně mi to připomeňte J
Váš Nicolas Cage