Ten, kdo tvrdí, že štěstí se nedá koupit, zapomněl na štěňata.

Včera nás páníčkové vzali na výlet do jednoho kempu u Třeboně. Páni, to byla dálka! Jeli jsme autem skoro 3 hodiny, musím říct, že jsem se slušně prospal a čekal, co se bude dít.

Po příjezdu nás na místě čekali kámoši Samík a Maxík, protože do toho kempu vzali svoje paničky na dovolenou. A že prý nám ukážou okolí. Hned u chaty měli super rybník a taky to celý bylo v lese, takže to hnusný horko se nám trochu vyhejbalo. Měli tam loďku, prej se jmenuje kánoj a taky takový dlouhý prkno, na kterým se údajně surfuje.

S bráchou jsme neměli moc velkou radost, že nás hned páníčkové zapojili do vodních sportů, ale po chvíli jsme zjistili, že je to fajn zábava a že v tom horku spadnout občas do vody není vůbec špatnej nápad. Bráchovi bylo evidentně větší vedro než mně…

Celý odpoledne jsme blbli ve vodě, váleli se na sluníčku (já občas na paničce) a štěkali tak mohutně, až nás přišel napomenout nějaký chlap z protějšího břehu.

Pak jsme zjistili, že vedle nás v chatce jsou taky nějaký lidi, co mají psa, byl úplně stejně barevnej jako Nicolas, ale prý to byla nějaká srnečka. No nevím, srnky už jsem viděl, ale ty byly podstatně větší než tenhle pes…

Brácha se těm lidem moc líbil a panička se hned chtěla vytahovat, jak je Nicolas šikovnej. Že prý jim předvede nějaký triky, co se naučil na cvičáku. Jenže jediný, co brácha předved, byla přeměna kyslíku na CO_2, takže panička byla pak dost naštvaná. Je fakt, že na podzim má jít brácha složit nějaký zkoušky právě z těhlech triků, takže mu panička domlouvala, že tam to musí dát, jinak ho prý vymění za nějakýho psa na baterky. Jenže to ona jen tak říká. Nevyměnila by ho za nic na světě, pořád ho muchluje, až to brácha už občas nemůže vydržet a jde raději kus vedle, kde dělá, že spí…

Večer, když už jsme byli všichni vykoupaní a usušení, páníčkové rozdělali oheň, a že si upečeme buřty. Mohlo mi dojít, že tím mysleli jen pro sebe, protože my psi jsme z buřtů neviděli ani šlupku. Ale za to jsme výjimečně na granule dostali masovou kapsičku, tak si nás pak panička docela udobřila.

Domů jsme dorazili dost pozdě, s bráchou jsme se těšili, že hned zapadneme do peřin, ale panička začala vyprávět, že jsme se koupali v rybníku (jako bychom to snad nevěděli) a že nás tím pádem musí vykoupat v čisté vodě a navíc šampónem. Hrůůůza. Když konečně toho týrání nechala, byli jsme s bráchou tak utahaní, že nás do postele musela odnést. Libovala si, že je pozdě a že ráno určitě vydržíme dlouho spát – pche. Vzbudil jsem jí já osobně ve tři čtvrtě na šest s výrazem, že už není neděle a že je normální den.

To byla moje sladká pomsta za to večerní koupání…

Odkaz na video z našich fotek (video je samozřejmě s hudbou, zapněte si, prosím, zvuk):

http://www.youtube.com/watch?v=gUjVEf-drMs&feature=youtu.be