23.12.2011 - Nicolas
Dobrý den, Čermákovi,
zase Vás po pár dnech zdravím z Berouna. Moje nová máma mi dovolila jít na počítač, abych Vám mohl napsat, jaké dělám pokroky.
Tak předně bych Vám chtěl napsat, že se tady mám výborně. Pořád se všechno točí kolem mě, což je můj životní cíl. Spinkám pěkně v posteli s páníčkama a dokonce mě nerozhodí ani to, že mě panička dvakrát třikrát za noc sundavá ze svého krku a dává mě vedle sebe na deku. Ono ji to určitě jednou přejde a já se budu moci v klidu vyspat přesně tak, jak bych chtěl J
Moje nová máma říká, že jsem se strašně zlepšil úplně ve všem, už nejsem ze všeho tak vyplašený, víc si věřím, protože zjišťuji, že se mi v nové rodině nic špatného dít nebude. Dokonce i ta trojice divných psů, se kterými sdílím smečku, už na mě nesyčí a klidně odpočívají i kousek vedle mě. Jiná je, když je začnu vybízet ke hře – začnu jako vždycky vykopávat zadníma nožičkama a pokníkávat, což je přece jasný signál, že si chci s nima hrát. Ale to oni ne, vždycky zbaběle utečnou. Já mám ale času dost a budu to zkoušet pořád a pořád, dokud si nedají říct J
Taky už chodím líp venku, sám už dokonale napochoduji do výtahu – to je taková hlučná krabice, která vždycky zařídí to, že buď vystoupím před bytem a nebo venku. Už se toho vůbec nebojím, heč J Venku je sice pořád milion věcí, který mě zajímají a občas se zapomenu vyčůrat, takže to potom páníčkové pořád opakují „čůráme, čůráme“, většinou jim nakonec udělám radost a udělám louži. Taky jsem si všiml, že jiný pejskové u toho zvedají nožičku, tak jsem to taky začal zkoušet. Zatím mi to moc nejde, ale je fakt, že až to dopiluju, tak budu moc svou vůni zanechat třeba na sloupu nebo na lampě a to se moc těším, takže pilně trénuju.
Taky už mě přestalo bavit, jak má panička strach, že neudělám bobek, takže po dvou dnech, kdy jsem je doufám pekelně vystrašil, jsem začal bobkovat celkem pravidelně. Jen včera jsem si uřízl ostudu, ani Vám to nemůžu napsat…
Minule jsem Vám psal, že dělám trochu divadýlko, když mám jíst. Páníčkové si mysleli, že mě dostanou tím, že když do deseti minut nebudu chtít jíst, že mi to prostě vezmou a že já si to prý příště rozmyslím… Jenže já jsem mazaný, musím přeci vyzkoušet, co všechno si tady můžu dovolit. Takže jsem prostě opravdu nechtěl papat s úmyslem, že určitě kápne něco lepšího. A taky že jo. Včera už jsem do granulek dostal přimíchanou nějakou kvalitní konzervičku – spoustu masa. Sice to byla jen jedna lžíce, aby mi to prý vonělo, ale takovou dobrotu jsem si samosebou nemohl nechat ujít, no ne? Takže jsem zfutroval všechno v mističce, páni, já bych tak najedený, že jsem hned potom padl za vlast J Aby taky ne, páníček mě včera vzal do svojí práce na několik hodin. Chvíli to bylo pracovní, ale pak prý měli nějakou besídku, nebo co. Choval jsem se zase vzorně, tak jak se ode mě očekávalo. Chvilku jsem si čmuchal a čumákoval do prostoru, samozřejmě si mě tam všichni oblíbili. A když pak nastal čas oběda a pán si mě chtěl vzít s sebou, tak nakonec ho nějaké kolegyně ukecaly, aby mě tam nechal, že si mě pořádně pomuchlujou. A pak, když se za hodinu vrátil, mě našel na klíně jedné slečny, která normálně pracovala a já jen koukal. No, ale aby mu to nebylo líto, tak hned jak přišel, tak jsem k němu s radostí běžel, aby věděl, že bych ho nevyměnil J
Večer mě pak páníčkové vzali k jedněm známým na návštěvu – oni mají takového starého nevrlého čivaváka s jedním zubem. Ten na mě výhružně vrčel, ale já si z něj nic nedělal a chtěl si s ním hrát. On se pak hned běžel uklidit na klín svojí paničce – srabík.
Pak jsem to na návštěvě zalomil, už jsem byl děsně utahanej, ale naštěstí jsem se dostal do svojí postele celkem včas, takže jsem pak mohl chrnět až do rána.
Zítra jsou prý nějaké Vánoce, tak Vám mám popřát všechno nejlepší, krásné svátky, všechny tam pozdravujte :-)