29.7.2013 - Naše dovolená na Slovensku
13.7. – Nicolas
Po téměř šestihodinové jízdě jsme přijeli do vesničky Chvojnica. Naše chata je krásná, dobře vybavená, už se těším, až v ní budu odpočívat. Na zahradě je velká zastřešená kamenná pec, tak doufám, že až se bude grilovat a péct, dostaneme taky něco ochutnat.
Panička vybalila věci a šli jsme se podívat po okolí, kam budeme chodit na procházky a taky na ranní a večerní venčení. Je to tu samý les a taky potok, ve kterém je krásně čistá voda, takže v případě žízně to máme blízko.
14.7. – Tandori
Dneska jsme vyrazili na naši první malou túru. Páníčci se vyzbrojili, jako kdyby se mělo jít na Mount Everest. Mají speciální boty, taky bundy a batohy plný svačiny. Je s podivem, že nám s bráchou vzali akorát vodu, ale žádnou speciální obuv.
Cílem byl vrchol, který se jmenuje Magura. Prý se jedná o příjemnou nenáročnou procházku (citace majitele chaty, kde bydlíme). No, aniž bych se ho chtěl nějak dotknout, tak naši páníčci tuto procházku považovali za všelijakou, jen ne příjemnou a nenáročnou. Tak dá rozum, že nám s bráchou nevadilo, že jdeme do kopce, my jsme se stihli i honit a hrát si na schovku, ale páníčkové funěli jako sentinel, takže jsme to po hodině a půl vzdali a vrátili se zpět. Takže – procházka to byla příjemná, alespoň pro nás psy. Je fakt, že po těch skoro 3 hodinách jsme padli a byli rádi, že můžeme odpočívat, ale za mě můžu říct, že bych si to dal znovu a tu Maguru docela rád viděl…
15.7. – Nicolas
Dneska byl v plánu výlet do vesničky, která se jmenuje Čičmany. To je taková vesnice, za kterou je velká zeď a za tou zdí je černá díra – prostě konec světa. Zajímavá je údajně tím, že domečky, které tam stojí, jsou všechny pomalované nějakými indiánskými znaky. No, bylo to hezký, ale že bych to musel vidět znovu, to teda fakt ne. Ještě, že jsme cestou potkali takovou krásnou čubinku jorkšíra, alespoň ten den nebyl úplná ztráta času. Taky jsme se osvěžili v místním potoce a ochutnali místní smetanovou zmrzlinu. Takže dejme tomu, že se jednalo o celkem příjemné strávení pondělního dne.
16.7. – Tandori
Konečně! Páníček naplánoval výlet do Tater, konkrétně na slibované Štrbské pleso. Jenom cesta autem nám zabrala přes dvě hodiny, ale je fakt, že potom už to stálo za to. Nejprve jsme jeli „zubačkou“, což je vlak, která vás vyveze nahoru k tomu plesu. Dvounožci, kteří s náma jeli, místo aby koukali po krásách slovenské vlasti, tak koukali po nás s bráchou. Dokonce bych řek, že se nám i smáli, že prý jsme legrační. Musím říct, že už jsem zvyklý na ledacos, ale turisti jsou nejhorší. Každej druhej si nás chtěl vzít domu, všichni na nás šišlali a dělali ťu ťu ťu, no prostě hrůza. Ještě že cesta zubačkou trvala asi 10 minut.
Než jsme došli přímo k tomu plesu, tak jsme se stavěli u Jezírek lásky. Nevím, proč lásky, byly to normální 3 jezírka s krásně čistou vodou a s několika kachnama. Zkoušel jsem je ulovit, ale kachny byly viditelně proti. Všude jsme se s bráchou museli povinně fotit, to byla nuda, ale zase za tu krásnou procházku to stálo.
Když jsme konečně došli ke Štrbskýmu plesu, tak jsme se zděsili, kolik je tam lidí. Zaplať Pánpes byl ale okruh okolo toho jezera celý ve stínu a mohli jsme běhat na volno, takže nakonec to nebylo zase tak hrozné, jak se ze začátku zdálo. Roztoužené pohledy kolemjdoucích na mě a na bráchu jsme po pár minutách přestali vnímat, jinak bychom nikam nedošli.
Zpátky od plesa zase zubačkou, výlet nám zabral několik hodin, takže cestu domů jsme s bráchou prochrápali, tudíž už nebyla tak dlouhá jako cesta tam.
Po zasloužené večeři jsme se natáhli na gauči a těšili se na další den.
17.7. – Nicolas
Dneska se zdálo, že bude zajímavý program. Našli jsme, že kousek od nás, kde teď bydlíme, je Vodní svět. Není to koupaliště pro dvounožce, jak by se z názvu mohlo zdát, ale jsou to 3 rybníky, kde se chudinky ryby tlačí hlavu na hlavě. No a dvounožci si potom za těžké peníze můžou dokázat, jací jsou skvělí rybáři, že během minuty uloví 3 ryby. Nás páníček si taky potřeboval zvýšit sebevědomí, a tak si koupil ulovení tří pstruhů. Je ale fakt, že jsem se celkem poučil. Pozorně jsem ho sledoval, jak to dělá a myslím, že už bych mohl ryby chytat sám. Řeknu vám, že ty ryby nic nevydrží. Pozoroval jsem je poté, co je pán dal do kádě s vodou a během chvíle už plavaly břichem nahoru. Původně jsem si říkal, že jsou dost šikovné, ale pán říkal, že jsou už kaput. No, já plavat břichem nahoru, tak taky raději budu kaput. Mně stačí, když musím plavat břichem dolů. Vždycky, když vidím, jak se schyluje k tomu, že mám plavat ve vodě, jdou na mě mrákoty. Nejsem vydra, ne?
18.7. – Tandori
Výletů prý není nikdy dost, a tak jsme se dnes jeli podívat, kde žil významný slovenský hrdina Jánošík. Někdo říká, že to byl prý maďarský hrdina, ale mám podezření, že to říkají jen ti, co chtějí naštvat Slováky. Každopádně bydlel v Terchové a dokonce tam pořád ještě stojí pěkně stříbrnej a dost velkej. Ale zas tam na něm tolik zajímavýho nebylo, tak jsme jeli ještě kus dál, a tam jsme objevili kabinkovou lanovku na horu, která se jmenuje Chleb. S bráchou jsme se těšili podle názvu, že k tomu chlebu tam budou mít i nějaké maso, ale místo toho si páníčkové koupili jen takový gumový langoše, který jsme jim podle jejich výrazu ve tváři nakonec ani nezáviděli.
Jeli jsme tou lanovkou pěkně do kopce, bylo dobře, že jsme ji měli sami pro sebe. Brácha koukal jak tele na nový vrata, to já pěkně v klidu pozoroval ty panoramata, který tam všude byly.
Nahoře na hoře jsme se trochu prošli, zase se museli povinně fotit a zase jsme byli atrakcí pro místní turisty. Dokonce jeden drzej Maďar si mě bez dovolení vzal do ruky a chtěl se se mnou fotit. Ale nasadil jsem patřičně trpitelský výraz, takže panička zakročila, sebrala mě od něj a dala mě na zem.
Jinak jsme výlet přežili bez větších obtíží a spánkem nabírali energii na další den.
19.7. – Nicolas
Dneska už bylo takové vedro, že páníčkové rozhodli, že se pojedeme vykoupat k místní přehradě. Ach jo. Ještě, že tam byl chládek a nás s bráchou zaparkovali pod stromem u ručníků a že prý máme hlídat. Raději jsem hlídal, než abych plaval. Páníček machroval, že hned vleze do vody, a v tom fofru se zapomněl podívat, po čem to chodí. No a ten vstup byl pokrytej takovým tím vodním slizem, takže páníček v celé své kráse spadl do vody hlavou napřed a nohama nahoru. Vypadalo to, jak když dělá stojku. Nutno říct, že tím pobavil okolní přihlížející, tak jsem se ho zastal a na největší drzouny jsem hrozivě štěkal. Dal jsem jim co proto a vrátil se k hlídání ručníků.
No a když jsem se vzbudil, tak už bylo sluníčko skoro zapadlé, takže jsem krásně unikl plavání, byl jsem odpočinutý a pochválený, že jsem krásně hlídal ručníky. Docela ideální zakončení dovolené, co myslíte?