3.2.2013 - Tandori o výletu do Želíz - Čertovy hlavy
Zaplať Pánpes, paničce konečně došlo, že nemůžeme celou zimu chodit jen do nějakých muzeí jako minulou neděli. Našla v knížce pěkný výlet u Mělníka. V obci Želízy mají nahoře na stráni takové pískovcové plastiky. Říkají tomu Čertovy hlavy. Jsou to dvě obří lidské tváře a cesta k nim vedla dost do kopce. Samosebou nám sportovně založeným psům to nevadilo, ale páníčkové k cíli došli s vyplazenými jazyky. Nahoře jsme se pak museli jako vždycky povinně vyfotit, a pak jsme konečně mohli pořádně běhat. Celej výlet vede lesními stezkami a všude je dost písku. Brácha si myslel, že se tím pískem prohrabe až do Číny, ale páníček mu pak ukázal nějaké rokliny, které tam všude byly. Nicolas dostal strach, že by do nějaké takové mohl spadnout a tak už další díru raději nehrabal.
Zahráli jsme si na horolezce, horolezkyni a horolezčata, co lezou na skálu, co je hodně špičatá. Naštěstí jsme nespadli do písku a svou rodnou vísku jsme spatřili více, dudlajdááá. Byly tam všude takové ty obří zelené balvany, přes které se fajnově skákalo, takže jsme si s bráchou mohli procvičit i své atletické dovednosti.
Bylo tam taky dost zvědavých turistů, kteří museli nahoře dost odpočívat. Tak jsme se s bráchou bavili tím, že jsme jim přiběhli za záda a začali štěkat. Měli jste to vidět, většinu z nich jsme k smrti vyděsili, bylo to fakt sranda, musíme si to někdy zopakovat.
Když jsme prolezli všechno okolo těch Čertových hlav, tak jsme šli ještě kousek dál a našli jeskyni, která se jmenuje Klácelka. Tam jsou do skal zase vyryté symboly lidských neřestí, které jsou zobrazeny ve zvířecích podobách. Taky jsou tam k vidění slavní dvounožci jako třeba Jan Žižka nebo Prokop Holý. A v neposlední řadě jsou tam postavy trpaslíků, kovajících zbroj Blanickým rytířům, ty se mi líbili úplně nejvíc.
Celý ten výlet byl krásně „zelený“. Všude plno mechu a zelených stromů, bylo fajn si v polovině zimy odskočit do jara až léta. Taky jsme viděli vysoko na stromech jmelí, to nám zase připomnělo Vánoce. Věděli jste, že jmelí je cizopasník? Roste na stromech bez dovolení a evidentně se mu daří docela dobře. Navíc mi brácha neúnavně citoval další informace. Staří Keltové prý věřili, že jmelí uzdraví jakoukoliv nemoc a prý léčí neplodnost jak u dvounožců, tak i u zvířat – takže nic pro nás, my s bráchou jsme plodní dost…
Na zpáteční cestě jsme zažili nejlegračnější chvilku. Sesouvali jsme se z toho velkýho kopce dolů a páníčkovo boty objevily pod spadaným listím schovaný kluzký bláto. Měli jste tu ránu slyšet. Páníček se skácel k zemi jak pytel brambor, zatřásl se celý kopec. S bráchou jsme se docela nasmáli. No a nutno říct, že panička v tom smíchu moc nezaostávala.
Takže závěrem – výlet byl vydařený, s bráchou jsme se vyžili jak sportovně, tak duchovně, protože panička pořád poučovala, co kde vidíme a co si máme zapamatovat. Na druhou stranu - lepší než muzeum.
Dali jsme na stránky taky nějaký fotky, které najdete v sekci Fotoalbum, tak se podívejte. Rozhodně tento výletní cíl doporučuji všem v jakékoliv roční době a nezapomeňte své čtyřnohé kamarády vzít s sebou.