9.1.2012 - Nicolas
Dobré odpoledne do Poříčan J
Ozývám se se železnou pravidelností opět po týdnu, abych se s Vámi podělil o nové zážitky a zprávy J Jako obvykle je toho hodně, snad na nic nezapomenu, kdyžtak mě panička doplní.
Už před časem jsem se stal největším miláčkem svých nových páníčků, svou pozici ale samosebou musím pořád upevňovat, aby mi ji nevyfoukly 3 čičiny, který s náma bydlí J Myslím, že už jsme si s nimi na sebe úplně zvykli, ta nejmladší mě občas pronásleduje, asi si chce hrát, ale já se jí trochu bojím, no uznejte, má pěkně ostrý drápky, nechci je okusit na vlastní kůži. Já se zase snažím občas vyzvat kocoura, ale to je učiněný lenoch – vždycky se jen překulí na záda a zamává pacičkou – to je maximum, co z něho dostanu. Ale platí o něm doslova pořekadlo, že tlouštíci bývají bodří J On váží skoro 7 kilo, kam se na něj hrabu. Ale jinak je to kliďas, pořád někde polehává, nejlépe ve výšce, aby měl přehled a nebo se cpe. To já už jsem na tom s jídlem docela dobře, když jsem už poznal, že nic jinýho kromě granulek nedostanu, tak jsem rezignoval a začal jsem jakžtakž baštit. Dostávám teď granule s vysokým podílem masa (80%), takže to docela jde J
Jinak se mám dobře. Chodíme s páníčkama hodně ven, berou mě do takovýho obrovskýho parku, kde je hodně psů. A řeknu Vám – nejsou to vždycky jen malí psi. Tuhle se na mě řítila ooooooooobrovská čubinka labradorky,Bylo jí sice jen 7 měsíců, ale já dostal takový strach,že jsem musel spustit svůj hysterický křik a zdrhal jsem, co mi nohy stačily. No a zůstávám věrný tradici a když se ke mně rozběhne nějaký velký pes, tak raději utíkám a u toho jaksepatří řvu. Páníčkové se rozhodli, že to tak nenechají a že mi trochu pomůžou se otrkat. Přihlásili mě do psí školky. Už jsme tam byli v sobotu i v neděli. To je taková psí školka, kam se mnou páníčkové chodí a kde jsou jenom štěňátka. Jak malých pejsků, tak i větších, takže tam si začínám zvykat, že i velcí pejskové můžou být přátelští a že se hned pokaždé nemusím bát. Ve školce si spolu hrajeme a taky se nás tam snaží učit nějaké základní povely. No, aniž bych se chtěl nějak vytahovat, tak Vám musím napsat, že mi to ohromě jde. Jsem strašně šikovnej, pořád mě všichni chválí a o to víc mě to baví. Rád si hraju s ostatníma a taky už umím sedni a k noze. Paní cvičitelka o mě prohlásila, že jsem šprt J Panička říkala, že se mnou chce dělat nějaký dokdénsink nebo co, tak jsem zvědavý, co z toho bude. Ale za ty mooooooooc dobré odměny a za pochvalu asi budu dělat, co bude chtít.
Páníček vždycky celou školku notně fotí a tak Vám posílám link, kde si mě můžete prohlédnout. V sobotu jsem měl na sobě vlasteneckou vlajku a všem se to moc líbilo, všichni si mě fotili, i když nejsem jejich. Za odměnu jsem pak večer dostal pribináčka, páni, já se nadláb. To bylo jiný kafe než granule… Do školky jdeme zase v sobotu, tak už se moc těším, fakt mě to tam hodně baví. V neděli už jsem se větších pejsků ani moc nebál. Sice vždycky raději ještě uteču, ale už u toho neřvu J
Jinak mám pořád ještě zoubek navíc, tak dělám co můžu, abych se ho zbavil. Před týdnem jsem dostal takovou kousací hračku a ta se mi moc líbí. Sice je skoro větší než já, ale já jsem silák a poradím si s ní. Tu hryžu pořád a pořád a baví mě to. Snad mi zoubek vypadne co nejdříve, abych měl klid.
Taky už jsem se hodně skamarádil se Samem. Včera jsme k němu na návštěvu přišli po cvičáku a oba jsme byli hrozně rádi, že se vidíme. Vrtěli jsme na sebe ocáskem a olizovali si huby, bylo to fajn J Pak jsme od jeho paničky dostali kousek sýra a já se pak svalil a zapích jsem to – po tom cvičáku jsem byl úplně vyřízenej.
Pořád ještě moc nemusím cizí lidi. Nemám rád, když na mě každej ťuťlá a chce mě hladit nebo nedejbože chovat. To se vždycky odtáhnu a nebo se utíkám schovat paničce na klín. Tam je to jistota. Zrovna včera mě babička ze strany páníčka chtěla k sobě a trochu mě zatahala na nožičku, tak jsem pro jistotu vyňafnul a naznačil, že jí kousnu. Nekousnul jsem, ale pán stejně nadával, že se to nesmí. Ale pak vynadal i babičce, tak jsem měl radost J Od paničky s pánem mi muchlování vůbec nevadí, naopak, pořád ho vyžaduju. A když je to jen trochu možné, tak spinkám paničce na klíně u televize.
Pořád myslím na naši bývalou smečku a na to, jak se všichni mají?