Psí víkend Milavy srpen 2013 - Nicolas
Byli jsme s bráchou na psím víkendovém táboře. Víte moc dobře, že jsem pes pracovitý a poslušný, ale nechápu, proč mám snižovat svůj životní standard - komfort. Například rád spím v posteli nebo alespoň na gauči. Tenhle psí tábor byl chatkový a namísto velké široké postele, na kterou jsem z domova zvyklý, tam byly pouze dvě palandy (a řeknu vám, že tohle slovo jsem musel hledat v historickém slovníku). Prostě dvě postele nad sebou místo vedle sebe. Takže dá rozum, že jsme se tam s bráchou a paničkou dost mačkali. První noc jsem to po několika hodinách a několika kopancích od bráchy psychicky nevydržel, a šel raději spát na zem do klece.
Navíc nás v noci otravovala asi miliarda komárů. Nás s bráchou sice nepoštípali, ale zkuste si spát, když vám kolem ucha lítá ultrazvuk! Páníčkové pak druhý den byli jako malé děti a předháněli se s ostatními dvounožci, kdo má víc štípanců. Já být jimi, rád bych v téhle soutěži skončil na posledním místě.
Jinak denní program byl ucházející. Vzhledem k velkému vedru se cvičila poslušnost, psí triky a agility vždy od půl osmé ráno do deseti, a pak až večer od pěti do sedmi. Ráno ještě nebylo takové teplo a večer už byl na našem cvičícím place stín, takže se dalo pracovat úplně bez problémů. Během víkendu jsem se naučil spoustu věcí, s paničkou jsem trénoval psí triky a poslušnost a agility jsem běhal tradičně s páníčkem. To brácha běhá agility s naší paní trenérkou, protože panička ho nestíhá a s páníčkem on běhat nechce. Rád bych kvůli paničce napsal, že to tak není, a že mu panička stačí, ale když lžu, tak omdlívám.
Zbytek dne jsme pak chodili na procházky do lesa a k místnímu rybníku. Voda v něm byla krásně vyhřátá, takže jsme tam s bráchou lezli celkem ochotně. Panička konečně akceptovala mou nechuť k plavání a půjčila si od jedné hodné paní plovací vestu pro psy. Když mě do toho navlékla, tak jsem byl jako kosmonaut ve skafandru. Ale musím uznat, že po vložení do vody jsem zjistil, že se nepotápím jak zednická tříska a že tím pádem můžu brázdit místní rybník jako motorový člun. To bylo pokoupáníčko! Jenom bych snesl menší počet místních dvounožců čumilů. Stáli fronty, aby viděli brabantíka v plovací vestě, jako kdyby to snad ještě nikdy nikde neviděli. Hrůza!
Vždycky po procházce a po koupání v rybníce nás páníčkové ubytovali v kleci a odešli se najíst. Normálně bychom naštvaní, že nás nevezmou s sebou, ale tenhle víkend byl dost fyzicky a hlavně psychicky náročný, a tak jsme s bráchou vlastně ocenili, když jsme konečně dostali osobní volno. A zatímco brácha chrápal, tak já jsem toho času využil k třídění myšlenek.
A vždycky o poledním klidu a nebo po večeři jsme byli sice na vodítku ale u chatky ve stínu, a mohli jsme si kousat trávu a nebo jen tak poslouchat řeči dvounožců. To by jeden neřekl, co všechno se může dozvědět. Dvounožky se tam bavily o tom, že si prý holí chlupy v podpaží. Ze psího hlediska je to samozřejmě naprosto nepochopitelná věc, ale ony říkaly, že nechtějí mít v podpaží ananasy jak na ovocném trhu v Chorvatsku. Tak to jsem z toho blázen. Holí si chlupy, ale přitom jim tam rostou ananasy? Na něco holt nestačí ani můj geniální mozek…
Závěrem bych chtěl napsat, že víkend byl moc fajn, vedro v přírodě je vždycky lepší než vedro ve městě, takže se těším, až budeme absolvovat něco podobného. Jen doufám, že ubytování bude ve vyšším komfortu…